Halloweenská povídka: Kovboj!? To jako fakt?

2. listopadu 2014 v 21:22 | Xinsy |  Tématické povídky FF
http://www.ourstories.cz/gallery/tyra.png

Rose přemluví Lissu, aby šly na Halloweenskou party, ale někoho potkají. Někoho, koho by tam opravdu potkat nechtěly...





Kovboj!? To jako fakt?


(Z Rosina pohledu)

Znáte to, když je Halloween a ostatní po vás chtějí příběh? Ne? Tak to buďte rádi a raději mi to prosím vás neříkejte, ať mi není ještě hůř, že tenhle mizerný zvyk se praktikuje jenom u nás, protože takové příběhy jsou na nic. Věřte mi, vím, o čem mluvím, jsou opravdu na nic!

Blížil se Halloween, můj oblíbený svátek. Všichni se mohli převléct, za co jenom chtěli, pořádaly se úžasné party s alkoholem a všude byly hory čokolády. No, tak proč Halloween nemilovat, že? Až na to, že Lissa ho moc ráda neměla. Vždycky jí to připadalo divné a o to více od smrti jejích rodičů a bratra, slavit svátek mrtvých tím, že se za ně převlečete a nebo, že se opijete... Dneska ji ale přesvědčím a ne pro mě není odpověď.

"Liss, za co půjdeme na Halloween? Party je už zítra a nesnaž se to zase zamluvit!" vybafnu na ní s mírným varováním, jen co v knihovně dosedneme za stůl. Ona se na mě podívá dost zvláštním způsobem.

"Já nevím, myslela jsem, že si letos uděláme hororový filmový maraton," odpoví mi a už něco listuje v knize. Vykulím na ní oči.

"Koukat na hororový filmy můžeme kdykoli," namítnu. Mimo to, Lissa nesnáší horory a jenom občas se v jejích "hororech" objeví odřené koleno.

"Jo, ale o Halloweenu je to více emotivnější," podotkne. Ušlíbnu se, neboť vím, že koukat se o Halloweenu na Caspera nebo Addamsovu rodinu není nijak emotivní...

"Ale já nám už sháním kostýmy!" oznamuju jí. Podívá se na mě a povytáhne obočí.

"Ty už je sháníš? A neptala jsi se náhodou na začátku, za co půjdeme?" podiví se.

"To byla jenom řečnická otázka," odpovídám jako by nic. "Ve skutečnosti jdeme za víly! Tadá!" řeknu nadšeně. Lissa se zasměje a mně ztuhne úsměv na rtech.

"Tak to je gól! Ještě, že nakonec nikam nejdeme," řekne s naprosto gigantickým důrazem na poslední slovo a sladce se na mě usměje. Mám Lissu ráda - opravdu ráda -, ale někdy mám chuť ji nakopnout...

Povzdechnu si, ale dál už nic nenamítám a pustím se do "studování."

...

Nakonec jdeme. Jak taky jinak, když argumenty Rose Hathawayové nelze nijak zpochybňovat, že? I když bych byla mnohem šťastnější, kdyby Lissa projevila trochu nadšení z našich růžově lesklých čelenek a kdyby na mě nenaplácala tolik třpytek. No, ale ani "filmového maratonu" jsem ušetřena nebyla. Liss si po dlouhém vybírání z naší sbírky sotva patnácti dvdéček nakonec vydupala Harryho Pottera, což sice nebylo to pravé halloweenské, ale což...

Party měla být na vedlejší koleji a tak jsme museli vyjít ven. Tím jsme ani jedna nebyla moc nadšená, protože jsme se jako vždy obávaly případného útoku strigojů. Mrtvoly bez kapky krve o halloweenské noci... Jo, to by byl hotový kultovní případ.

V chladné říjnové noci se nám od úst vznášejí obláčky páry, naše třpytkované tváře ozařují pouliční lampy a slyšet je jenom tlumená hudba a přiopilí koledníci. Jo, trošku chápu, co Lisse na tomto svátku vadí...

Hned u vchodu z Lissy, ale všechna nervozita padá a už se směje kostýmům ostatních.

"Hele, tam je Rachel!" vypískne a ukáže na malou blondýnku v potrhaných džínách a triku - naši spolužačku. Vydáme se k ní.

"Ahoj," pozdravíme se sborově s úsměvem od ucha k uchu.

"Takže víly?" zeptá se se smíchem.

"No, na mě se nedívej, to byl Rosin nápad," obhajuje se Lissa.

"A ty jsi co? Zombie?" zeptám se jí s povytaženým obočím.

"Ne, já jsem nájemný vrah," zašeptá rádoby strašidelným hlasem a ukáže na dřevěný nožík na provázku, který má kolem krku. Pak se dramaticky rozhlédne kolem, jestli její tajemství opravdu nikdo nevyslechl. Najednou se zarazí.

"Rachel, popravdě mě trochu děsíš," upře na ni Lissa starostlivý pohled, když už je nějak moc dlouho mimo.

"Ten kovboj nás pozoruje," zašeptá.

"To je toho, asi se mu jenom líb-," nedořeknu, protože má Rachel pravdu. Opravdu nás ten chlápek pozoruje a co hůř - pod kabátem mu je vidět strážcovská uniforma.

"Rose, to je...," zachraptí Lissa, ale selže jí hlas.

"Jo," odpovím stroze a rychle dělám, že jsem si ho nevšimla. Do čeho jsem nás to jenom dostala! Sledovat celou noc filmy se najednou zdá, jako dobrý nápad.

Musím odsud Lissu dostat! Vrhnu po Liss odhodlaný pohled, který říká, ať se nebojí, že mám všechno pod kontrolou. Jako vždy cítím její naprostou důvěru. Nemůžu ji zklamat. Nemůžu.

"Rachel, promiň, už musíme," vysoukám ze sebe rychle, čapnu Lissinu ruku a už nás táhnu pryč. Za zády ještě slyším Racheliny nechápavé protesty, ale už je dávno nevnímám. Všechno, co nesouvisí s Lissiným bezpečím, jde od teď stranou. Rychle vyběhneme ven, ohlédnu se po Lisse, která se mnou jenom tak tak drží krok a spíš za mnou vlaje. A pak do někoho narazím až Lissa vypískne.


K upřesnění do někoho s nepředstavitelně pevným tělem. Zvednu hlavu (nutno podotknouti, že ji musím zvedat hodně vysoko) a setkám jsem se s přísným pohledem toho strážce v kovbojském kabátě. Kdyby na se na mě nedíval s tak nepříjemnou intenzitou, tak bych o něm v klidu řekla, že je to fakt kus. (Jenže na to klid nemám a jsem nucena to říct takhle chaoticky.) Co dodat, narazit do někoho, před kým utíkáte, to chce přece speciální talent.

Pustím Lissu a přesvědčím se, že je v pořádku schovaná za mnou a pak se napřáhnu. Jenže on je rychlejší a moji ruku zachytí ještě dřív, než se k němu jakkoli přiblíží. Zkusím to znovu a znovu a znovu až nakonec ležím udýchaná na zemi, neschopná se kvůli jeho sevření byť jenom pohnout.

"Už jsi se uklidnila?" zeptá se se znatelným přízvukem. Ve své hlavě slyším, jak mě Lissa přemlouvá, ať toho nechám. Zavrčím, ale přestanu se vzpouzet.

"Kovboj!? To jako fakt?" řeknu arogantně, když konečně popadnu dech. Povytáhne obočí, ale nevypadá, že by byl mým chováním nějak zaskočen, spíše to čekal.

"Ty jsi se ještě dneska asi neviděla, co? Být tebou jsem zticha," řekne s ledovým klidem. Z nějakého nepochopitelného důvodu cítím, že se trochu červenám.

"Však já najdu způsob, jak ti rozbít držku," zavrčím.

"O tom nepochybuji," odpoví. Sakra, to je debil. My dva jsme spolu ještě rozhodně neskončili.

Jo, měla jsem pravdu, (i když to já obvykle mívám...) A od té doby opravdu ze srdce nesnáším (a stejně tak miluju) Halloween...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | 3. prosince 2014 v 23:30 | Reagovat

Tahle povídka je moc hezká. Nechtěla by jsi udělat pokračování? Jinak moc hezký blog. Těšímse na další tvoji tvorbu. Verča :-D

2 Xinsy Xinsy | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 19:53 | Reagovat

[1]: Děkuji. Nad pokračováním jsem nikdy nepřemýšlela, ale nic nevyklučuji. Pokud bude nápad, bude i povídka. :-D Jinak jsem ráda za nového návštěvníka/čtenáře, takže vítej a ať se ti tu líbí. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama