Kvůli našim důvodům 2. kapitola

22. listopadu 2014 v 10:05 | Xinsy |  Kvůli našim důvodům
Kapitola druhá - A do prdele!

http://files.xxx-jupiteruv-denik.webnode.cz/200000232-38f2439ed3/kvůli%20našim%20důvodům%20-%20part%202.png



"Rose?" ptá se mě Lissa, když už pomalu odcházím do říše snů.

"Hmmm... Nech mě spát!" zahučím a hlavu si zahrabu ještě více do polštáře.

"Promiň, Rose, já jenom abys mi potom nenadávala, že jsem tě nechala spát místo toho testu," říká omluvně. Prudce otevřu oči. Ten těhotenský test. Sednu si a ublíženě se na Lissu podívám. Samozřejmě, že bych jí vynadala za to, že mě nechala spát, ale to nic nemění na faktu, že jsem šíleně unavená a zdeptaná.

"Fajn, dej to sem," zabručím a vezmu si od ní obdélníkovou krabičku. Vstanu a s povzdechem se vydám na záchod.

Sednu si na záchodovou mísu a rozbalím test. Já přece nemůžu být těhotná. Vždyť si dáváme pozor a beru prášky! Jasně, že jsem chtěla mít v budoucnu děti, ale ne dvaadvaceti. Jsem moc mladá na to být máma, nejsem na to připravená. Já bych zahubila i aquarilní rybičky! Umím někoho strážit, ale starat se o něho?

"No tak, Rose! Jen do toho. O nic přece nejde. Uvidíš, že je to jeden velký omyl a nakonec se tomu všichni zasmějeme," podporuji sama sobě. Bojím se, protože vím, že tady o něco jde. No, nejenom o něco, ale o někoho.

"Rose? Je všechno v pořádku?" ptá se Lissa zpod dveří. Ne, není to v pořádku!

"Jasně, Liss, jen jsem se na chvíli zamyslela," odpovím.

"Na chvíli? Už tam jsi přes půl hodiny," oznamuje mi. Vážně? Přes půl hodiny?!

"Jo, všechno je fajn," řeknu konečně.

"Nechceš s něčím pomoct...?" zeptá se mě, ale větu nechá vyznít do ztracena, protože jí dojde, jak trapně to vyznělo.

"Vyčůrat se na tyčku ještě umím, Lisso!" křiknu po ní naštvaně. Nechtěla jsem být na ni hnusná, prostě mi to ujelo.

"Dobře, Rose, tak já budu u sebe," řekne a odejde.

"Fajn," zamrmlám. Konečně udělám ten pitomej test. Vstanu a jdu do koupelny. Tam si sednu na zem a zády se opřu od prádelník. Test nechám na druhé straně místnosti. Mám zavřené oči a snažím se nemyslet. Nechci se na něj dívat.

Ozve se zaklepání. Mlčím a snažím se to ignorovat. Cítím se příšerně psychicky vyčerpaná, nemám ani sílu toho dotyčného poslat do háje. Po druhém zaklepaní se dveře otevřou. Otevřu oči a vzhlédnu. Je to Adrian.

"Malá dhampýrko, co se děje? Lissa i Christian zarytě mlčí. Tak co...," jeho pohled padne na test. Sebere ho a zaraženě se na mě podívá. Uhnu pohledem.

"Co-co znamenají dvě čárky?" ptá se. Vykulím oči a otevírám a zavírám pusu, jako ryba na suchu. No, to snad není pravda! Dám si ruku na čelo a polknu.

"Sakra!" vykřiknu až s sebou Adrian cukne.

"Sakra, jako pozitivní, nebo sakra, jako negativní?" ptá se trošku zamrzle. Rychle vstanu až se mi zamotá hlava. Naštěstí to ustojím. Projdu kolem Adriana a vytrhnu mu test z ruky. Jako by to ani nezaregistroval.

Musím na vzduch.

Schody beru po dvou na dole se konečně podívám na ten test vlastníma očima. Opravdu tam jsou dvě čárky! Mrštím s ním po zemi a s pomocí pár kopů ho prvotřídně rozflákám. Seberu zbytky a vhodím je do koše. Celá Dragomiro-Ozerovic famílie se na mě šokovaně dívá. Odfrknu si a odvrátím pohled. Nemám čas na to se jim zpovídat. Čapnu první kabát, který se mi naskytne a vyrazím do podzimního večera - vampýrského rána.

Je mi fuk, že na mě všichni koukají, protože mám na sobě pyžamo, na hlavě vrabčí hnízdo, vypadám jako zombie a ženu se jako uragán neznámo kam. Vím, že zbytečně vyvádím, ten test přece mohl být rozbitý nebo nepřesný. Měla bych se uklidnit a tu situaci začít řešit, jako civilizovaný člověk, ale nejde to. Mám vztek i strach a Adrian mi to taky nijak zvlášť neulehčil.

Vztáhne mě to Lisse do hlavy. Před ní stojí Adrian.

"Říkala jsem ti, ať tam nechodíš," říká mu Lissa káravě a smutně.

"Já vím, sestřenko, já vím, ale řekne mi krucinál konečně někdo, co znamenají dvě čárky?!" dožaduje se Adrian nervózně. To mě naštve ještě víc a tak rychle vypadnu Lisse z hlavy a přidám do kroku. Po nějaké době za sebou uslyším Adrianův hlas.

"Rose!" křikne na mě udýchaně. Neotáčím se a ještě zrychlím. Za to takový běžecký výkon by se nestyděl ani olympijský vítěz.

"Rose, prosím, stůj! Promluvíme si," křičí na mě zoufale. Otočím se k němu, ale stále pokračuji ve svém "útěku."

"Tak ty chceš mluvit? Před chvílí to vypadalo, že ani nevíš, jak se to dělá!" křičím na něj naštvaně a samotnou mě udivuje, kde se v těch slovech bere tolik hořkosti. Éter - no jasně. Zastavím a založím si ruce na prsou.

"Rose, prosím, nedělej tady scénu. Pojď domů," prosí mě zoufale. Podívám se okolo sebe a pohledem spražím přihlížející zvědavce. Jde mu o mě nebo o svou pověst? Ne, že by i tak nebyla dost pošpiněná, ale ani já nechci celému dvoru dávat záminku k hloupým drbům. Nepatrně přikývnu a vydám se zpět domů.

Jdeme tiše a udržujeme si od sebe odstup. Adrian se mě, asi v půlce cesty pokusil dotknout, ale nedovolila jsem mu to. Co mi asi řekneme? Vykašle se na mě? Přeci jenom jsme spolu už čtyři roky, třeba jsem mu už začala lézt na nervy.

Jdeme dovnitř venkovními dveřmi, které vedou přímo k nám do druhého patra. První patro mají Lissa a Christian a poslední, co chci jsou jejich pohledy a touha po vysvětlení. Určitě by měli v záloze nějaký "skvělý" nápad.

V ložnici si sundám kabát a naštvaně skopu boty pod postel. Trucovně se zahrabu do peřin. Podívám se na Adriana. Stojí ve dveřích a vidím jeho vnitřní boj, jak intenzivně přemýšlí, co má teď udělat. Nakonec udělá to samé jako já a lehne si vedle mě. Neprotestuji, přeci jenom je to i jeho postel. No a hlavně ho najednou chci mít u sebe.

"Chtěl jsi mluvit, tak mluv," pípnu zpod peřin. Kdyby mi chtěl říct, že se mnou rozchází, asi by si vedle mě nelehl, nebo jo? Je pravda, že se na ten test moc netvářil, ale mohl být přeci v šoku. Já v něm byla a to v pořádným. Vlastně ještě pořád jsem...

"Takže dvě čárky jsou pozitivní?" zeptá se. Je to celkem blbá otázka, jelikož vím, že mu to dávno došlo. No, jestli ne, tak mu to stoprocentně řekli Lissa s Christianem, možná, že mu to potvrdila i malá Gabi. Beztak se ptá jenom, aby dostal čas vymyslet něco "duchaplnějšího." Přikývnu.

"A asi jsi to neplánovala, co?" ptá znovu. Omyl, tohle je blbá otázka! No tak, Ivaškove, nemáš tam v záloze něco lepšího?

"Co myslíš?" ptám se ho na oplátku a protočím očima.

"A co s tím budeš dělat, Rose?"

"Já?! Děláš si ze mě srandu? To si jako myslíš, že jsem se zbouchla sama, nebo co?!" vykřiknu pohoršeně.

"Ne, takhle jsem to nemyslel. Věř mi," řekne klidně. "I když samozřejmě nechci podceňovat tvoje schopnosti, Rose," dodá ještě. On je neuvěřitelný! Uchechtnu se.

"No, to snad není pravda! Ty si z toho ještě budeš dělat legraci?!" vyjedu na něj.

"Já, ale nevím, co se v takovýchhle situacích dělá, Rose. Já neumím být vážný. I když se snažím zuby nehty, stejně dělám jednu chybu za druhou. Tohle, ale podle mě není chyba. Já se spíš bojím, že nějakou chybu udělám a že tě tím ztratím. Řekni, co mám dělat a já to udělám," říká zoufale.

Někdy mám pocit, že realita je jeden velký trapný vtip a tak ji neberu zase tak vážně. Problém nastává, když mi dochází, že ten můj vtip obsahuje taky lidi, na kterých mi záleží. Lissa, Adrian, máma, táta, Christian (ano i on), Gabriella, Amelia a to, co osídluje moje břicho, ať je to cokoliv... Povzdechnu si a chytnu Adriana za ruku a podívám se do jeho zelených očí.

"Dej mi pusu," řeknu s lehkým úsměvem. Taky se usměje a udělá to. No a já jsem v té chvíli prostě vím, že ta pusa je poslední normální věc v mém životě...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ketty Ketty | 22. listopadu 2014 v 12:08 | Reagovat

Tak tohle bylo krásné :-) Chudinka Rose, jak je zmatená a vyděšená, že bude máma. Toužím po další kapitole. Prosím šoupni ji sem co nejdřív! ;-)

2 Xinsy Xinsy | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 19:56 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-) Další kapča bude ke konci příštího týdne. Tedy pokud nebude více komentářů. (Jenže já si prostě iluze nedělám.) :-D

3 zelvicka7 zelvicka7 | Web | 14. prosince 2014 v 18:50 | Reagovat

Opět kapitola nezklamala, prostě super :-) akorát se mi trošku špatně čte bílá na růžové.. co třeba zkusit černé písmo? Sice by to tolik neladilo, ale líp by se to četlo ;-) Jinak jdu na další :-D

4 Monika Monika | 8. února 2015 v 20:59 | Reagovat

Opět božská kapitolka ♥♥♥ to srovnání s akvarijními rybkami bylo srandovní.  Hned jdu číst další ♡

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama