Kvůli našim důvodům 4. kapitola

6. prosince 2014 v 19:42 | Xinsy |  Kvůli našim důvodům

Kapitola čtvrtá - Nákupy = relax?!

http://www.ourstories.cz/gallery/kv%C5%AFli%20na%C5%A1im%20d%C5%AFvod%C5%AFm%20-%20part%202.png


Trošku poklidnější kapitolka plná přemýšlení... Přeji pěkné počtení a vzhledem k nedostatku předepsaných kapitol a nápadů na ně, prosím o návrhy. ;) P.S. Z důvodů vydávání vánoční povídky (brzy o ní zveřejním informace) budu vydávat tuto povídku v neděli.

Na chodbě u schodů málem narazím do Eddieho. Vrhne na mě starostlivý pohled. Sednu na schody a snažím se nerozbrečet.

"Rose, jsi v pořádku?" zeptá se mě. Měla bych se usmát a říct si to nic a Eddiemu odpovědět, že jo. Jenže na to nemám sílu. Nemám sílu lhát.

"Ne," vypadne ze mě.

"Víš, že tam nemusíš," oznámí mi. Takže teď i on? To mě všichni už vyšachovali?

"Eddie, já musím. Musím odsuď vypadnout!" řeknu hlasem podbarveným zoufalstvím. Nasadím obvyklí bezstarostný výraz a jdu dolů za ostatními. Všichni na mě zírají.

Bezva.

"Můžeme?" zeptám se klidně. Nastane trapné ticho. To mi nikdo nemůže odpovědět?

"Nechcete někdo muffin? Už vychladly," protne Christian ticho. Všichni zakroutí hlavou a Christianův pohled se stočí na mě. Při pomyšlení na jídlo se mi najednou udělá nevolno. Co to je? Donedávna mi bylo fajn!

"Ne, dík," řeknu. Pak konečně všichni rozmrznou a my se vydáme na cestu. V autě převážně mlčíme. Vím, že je to kvůli mně, ale stejně nedokážu začít rozhovor, určitě by s ním přišly i otázky. Asi v půlce cesty mi Lissa pošle vzkaz.

Rose, Adrian to tak nemyslel. Miluje tě. To jenom éter a tak trochu tvoje nálada. Nezdá se ti, že ti od rána bylo normálně? Adrian to z tebe vysával. Přišla jsem tam, abych to zastavila než vybuchne. Bohužel to bylo už pozdě.

Vrhnu na ni nechápavý výraz. Ona omluvně pokrčí rameny. Tak proto mi bylo tak normálně? Proč by to dělal?! Ví přece, jak mu to ubližuje. Nakupování a klid z toho, že už nejsme u dvora si vůbec neužívám. V hlavě mi pořád šrotuje, proč takovou blbost Adrian udělal. Já jsem to samozřejmě dělala u Lissy pořád, ale to je něco jiného. To totiž byla součást mé práce - nebo ne?

Jak to jenom mohl udělat! Řekl, že mě nikdy nebude nijak ovlivňovat, ale tohle... tohle přehnal. Jak můžu vědět, že to nedělá už delší dobu, že to nevyužívá i na něco jiného? Odtrhnu se od regálů, která nevnímám a rozhlédnu se po Lisse. Kam zmizela?

No, to je výborný! Jsem opravdu bezvadná strážkyně! Přemýšlím o svým životě, místo toho, abych dávala pozor na ten Lissin. Nakonec ji najdu u těhotenských hadrů. Perfektní. To mi opravdu zpraví náladu. Čekám dítě a evidentně se s jeho otcem rozejdu. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že takhle skončím. Nejhorší na tom všem je, že to nebude konec, budu muset pokračovat...

Eddie a Lissa se radostně vybavují s prodavačku, která jim ukazuje různé věci. Takže oni tady hrají šťastný páreček v očekávání. To já bych tam měla stát s Adrianem. Lissa prodavačce poděkuje, strčí něco látkového do košíku a jde dál. Eddie se do ní odpojí a přijde ke mně.

"Rose, Lissa je zase těhotná?" zeptá se nejistě.

"Ne," ujistím ho.

"Tak proč...?" ptá se dál zvědavě.

"Někdo jiný," řeknu stručně.

"Kdo?" nenechá se odbýt. Eddie nikdy nebyl nijak zvlášť zvědaví, ale je pravda, že má jistou posedlost v dětech. Kdo by to do něj řekl, že bude tak skvělá chůva? Určitě by jich pár do budoucna chtěl. Problém je, že najít vhodnou morojku, která by měla dítě s dhampýrem je opravdu těžké. Nejspíš si zvykl, že bude navždy odkázán na děti ostatních.

"Já," vzdám to nakonec. Nemá cenu mu lhát. Eddie je můj opravdu dobrý kamarád a okruh mých nejbližších by to měl vědět. Vykulí oči a jenom na mě zírá.

"Ty?" ujišťuje se nevěřícně.

"Ano, já," odpovím mu.

"Ale jak?" Víc mimo fakt už být nemůže.

"Eddie, myslím, že víš, jak," řeknu mu. Vypadá, jako by mu až teprve teď došlo, jak blbě ta otázka zněla.

"S Adrianem?" ujišťuje se.

"Jasně! S kým jiným?!" křiknu pohoršeně. Co si o mě myslí? Že jsem nějaká děvka? Myslela jsem, že mě zná líp!

"Promiň, já jenom, že jste se doma tak chytli. To bylo kvůli tomu? On to dítě nechce?" ptá se ze zájmem. Vůbec se mi nelíbí, kam tenhle rozhovor směřuje. Jestli se takovýmto směrem začne ubírat i můj život, asi se brzo zblázním.

"Ne, kvůli tomu jsme se chytli předevčírem, ale už to je fajn. Teď za to prostě mohl éter," vysvětlím mu.

"A to takhle řve často?" ptá se dál. To mu můj život vážně připadá, tak zajímavý?

"Ne! Jasně, že ne! Eddie, můžeš mě přestat zpovídat!" zase vybuchnu. Tohle mě začíná vážně unavovat.

Rose, dýchej! A přestaň křičet. Myslím, že je čas odejít. Pokárá mě v hlavě Lissin hlas. Nádech, výdech... Pohledem Lissu vyhledám a kývnu na vyjádření díků i toho, že jí rozumím. Odejdeme z obchoďáku.

"Eddie, promiň, že jsem na tebe tak vyjela. Jen jsi odstartoval moji noční můru," řeknu Eddiemu cestou k autu.

"To nic, to ty promiň," odpoví mi a usměje se. Taky se na něj usměju a jsem ráda, že je vše zapomenuto.

"Mám být za dvě hoďky u doktora. Gregu a Clara počkají někde venku a půjde se mnou jenom Rose a Eddie, " oznamuje nám Lissa, když nastupujeme do auta.

Pravdou však je, že k doktorovi jdu já. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem chtěla jet s nimi. Kdybych navštívila doktora u dvora za chvíli, by to věděli určitě všichni. Dhampýři ani morojové nebývají moc nemocní a jakmile někdo páchne k doktorovi hned je každému jasné, že to něco znamená. U dvora je to navíc ještě horší. Královští prostě nemají nic jiného na práci než čekat na jakýkoli podmět a tadá! Miliony drbů jsou na světě. A já hodlám svoje malé tajemství na pěkně dlouho udržet v tajnosti. Stejně se od lidí nijak moc neliším, takže to bude u lidského doktora brnkačka. To s Lissou by to bylo horší.

Všichni jí to odsouhlasíme a jedeme do naší oblíbené restaurace na oběd.Potom ještě navštívíme pár butiků a nakonec hurá k jedné malé poliklinice. Přece jenom nemám nemocnice moc v lásce a ty velké už vůbec ne. V čekárně je celkem prázdno. To je dobře. Všichni se posadíme a jako správní strážci necháme Lissu uprostřed. Eddie se rozhlíží okolo sebe a hledá jakoukoli potencionální hrozbu. Jen tak tak potlačuji smích, když si představím, že by sem vtrhly mafiánské těhulky.

"Eddie, chceš s námi dovnitř? Můžeš hrát zase nastávajícího tatínka," navrhne Lissa. Eddieho výraz se projasní. Za jiných okolností, bych udělala pro Eddieho hereckou kariéru cokoli, ale teď ten návrh musím zamítnout.

"To je úžasný nápad! Můžeš hrát gaye, který poskytl sperma dvojici leseb," pronesu sarkasticky. Nechci být nijak hnusná, ale mám celkem nervy a poslední o co stojím je Eddie, který jde se mnou ke gynekologovi.

"Moc vtipné, Rose," řekne mi na to Lissa stejně sarkasticky.

"To je dobrý, Lisso, já tam stejně nechtěl. Takovéhle okamžiky většinou kluky děsí, ne?" vloží se do toho Eddie. Nevěřím mu ani slovo.

"Rose, tohle je důležitý milník ve tvém životě. Vážně u toho nechceš mít svoje parťáky?" promlouvá mi Lissa do duše.

"Lisso, jsem zdeptaná a těhotná s chlapem, který se nejspíš nervově složil. Tady mi ani Charlieho andílci nepomůžou," řeknu rezignovaně.

"Zlato, budeš máma, ber to pozitivně!" řekne Lissa nadšeně.

Možná bych vážně měla být víc pozitivní. Pod srdcem mi teď roste můj malý zázrak. Malý kousek mě. Měla bych být štěstím bez sebe. Ale bojím se. Mám strach, protože vím, že jakmile se na něco začnu těšit vždycky se to pokazí. Na malou chvíli temné myšlenky posunu do pozadí a přestavím si to miminko. Moje dítě. Jak krásně ta dvě slova zní.

Pak přijdu na řadu a sentimentalismus zase vystřídá strach...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terka terka | 7. prosince 2014 v 8:29 | Reagovat

Wow nemám slov je to úžasné. Zajímalo by me co na to řekne Abe a Janine :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

2 Ketty Ketty | 7. prosince 2014 v 11:26 | Reagovat

Hm, pěkný! :-)  Akorát mi netrpělivě vrtá hlavou, zda čeká kluka nebo holku. Proto prosím co nejdříve další kapitolu..

3 Xinsy Xinsy | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 12:43 | Reagovat

[1]: Děkuji, takové komentíky vždy potěší. :-D

[2]: To bys chtěla vědět, co?! :-D Jenže na to si ještě takových 10 kapitol počkáš. ;-) Jinak děkuji za komentář.

4 Veronika Veronika | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 19:32 | Reagovat

Už se těším na další, Jak to asi bude dál?

5 Ketty Ketty | 7. prosince 2014 v 20:49 | Reagovat

[3]: Noo, joo. Je mi to jasný :-P Kdo si počká, ten se dočká.. :D

6 zelvicka7 zelvicka7 | Web | 14. prosince 2014 v 19:03 | Reagovat

Krásná kapitola :-) teď jsi jdu dočíst tu poslední publikovanou a protože si nejsem jistá, jestli jsi všechny ty moje komentáře zpětně četla, zanechám tam super dlouhý komentář, tak se připrav ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama