Kvůli našim důvodům 6. kapitola

19. prosince 2014 v 17:03 | Xinsy |  Kvůli našim důvodům
Kapitola šestá - Pátrací akce

http://www.ourstories.cz/gallery/kv%C5%AFli%20na%C5%A1im%20d%C5%AFvod%C5%AFm%20-%20part%202.png



Tadá! A máme tu další kapču! Hezké počtení! ;)

Tohle bylo zlé. Něco jiného by bylo, kdyby byl někde pod lavičkou s kocovinou. To by totiž znamenalo, že je stále u dvora a v bezpečí. Jenže on může být kdekoli. Je v širém světě... Od Kylea si nechám pustit nahrávku od brány. Nic zvláštního. Adrian se baví se strážcem u brány a pak jeho auto zmizí v dálce.

Opíšu si SPZtku. Ještě si zjistím jména strážců brány, kteří tam v té době byli a jdu je vyhledat. Směnu u ubytovny má naštěstí Maya, moje kamarádka a také neteř jednoho ze strážců, kterého hledám.

"Ahoj, Rose," pozdraví mě s úsměvem, když vzhlédne od lakování svých nehtů. Ona je prostě taková parádnice. Ani se moc nedivím, že pracuje na recepcích místo aktivní strážcovské služby.

"Ahoj, Mayo, nevím, kde bych našla tvého strejdu?" zeptám se jí. Trochu se zamračí.

"Kterého?" zeptá se mě na oplátku. Ona jich má víc? Z jejího tónu bych dokonce usoudila, že jich je hafo.

"Andreje. Taky potřebuji strážce Markova a Philipsona," odpovím a její výraz je ještě víc zmatený.

"A proč? Stalo se snad něco? Před chvíli jim skončila směna, nejspíš už spí," oznámí mi.

"Jde o nepovolené opuštění dvora. Nesedí některá data. Jenom jim potřebuji položit pár otázek. Nebude to na dlouho a věř mi, že kdyby to nebylo nutné, tak je z postele netahám," řeknu popravdě. Maya kývne a nadiktuje mi čísla jejich pokojů.

Nejprve se vydám za Mayiným strýcem. Sice má pokoj nejdál, ale zato je to on, kdo s Adrianem mluvil. Musím zaťukat hned několikrát než se dveře konečně otevřou. Ospalý strážce mi otevře dveře a tváří se celkem udiveně, že mě tady vidí.

"Strážkyně Hathawayová? Co se děje?" zeptá se a už je ve střehu.

"Strážce Terini, omlouvám se, ale to vy jste měl službu, když Adrian Ivaškov opustil dvůr?" zeptám se ho, i když vím, že měl. Kývne.

"Proč jste ho pustil?" zeptám se znovu. Zamračí se na mě, jako by bylo přeci nemyslitelné, že by ho nepustil. Jako by si snad nemohl na ten důvod vzpomenout. Adrian na něj použil nátlak.

"Jel společně s princeznou Dragomirovou a ta měla plné povolení. Proč bych ho neměl pouštět?" odpoví mi zmateně.

"A princezna s ním snad byla v autě?" namítnu. Adrejovy oči se rozšíří.

"Ne," odpoví zaraženě.

"Co přesně vám řekl?" dorážím na něj.

"Nic moc. Jenom, že jste mu ujeli a že musí něco napravit. Prostě, že vás musí dohnat," odpoví mi.

Ztuhnu. Adrian to jel napravit. Jel za námi, ale mi ho nepotkali... Co když k tomu nákupnímu centru ani nedojel? Co když ho už nikdy neuvidím?

Strnule Andrejovi poděkuji. Mířím přímo do Eddieho pokoje. Další strážce už vidět nepotřebuji, vím přesně to, co jsem potřebovala. Jen doufám, že mu Adrian nelhal. Zabuším na Eddieho dveře. Po chvíli otevře. Z vlasů mu kape voda, ale netváří se překvapeně, na moje přepadovky si už jednoduše zvykl. No, alespoň jsem ho nevytáhla z postele.

"Tak o co jde?" zeptá se mě na rovinu.

"Adrian se ztratil," vydechnu. Jsem strašně unavená a mám toho všeho až po krk. To v poslední době nemůžu dostat, alespoň jeden obyčejný den?!

"Je mu už pětadvacet, Rose. To ho máme nahánět?" namítne. Jo, možná pětadvacet tělo, ale jeho mysl funguje, jako o deset let mladšímu.

"Odjel od dvora, Eddie. Jel za námi," oznámím mu a jeho on hned zvážní. Oni mají přednost - a Eddie to moc dobře ví.

"Fajn, hned se převléknu," řekne a pokyne mi, ať jdu dál. Svalím se do jeho postele a dám si ruce na spánky. Teď musím hlavně racionálně myslet.

"Pokud jel za námi, tak je dost možné, že je ještě ve městě. Bary, hospody, hotely... V nejhorším příkopy," řeknu zničeně.

"Neboj, Rose. Bude to dobrý," řekne mi povzbudivě a pomůže mi zpátky na nohy.

"A co když ne?" zeptám se ho a v hlase uslyším náznak vzlyků. Cítím na sobě Eddieho pohled, ale neodpoví mi.

Venku se začíná stmívat a tak naše hledání bude o dost těžší. Nasedneme do auta a vyjedeme stejnou branou, jakou před pár hodinami Adrian. Kéž bych věděla, co se mu honilo hlavou, pak bych měla větší jasno v tom, kde se nachází... Nevím, jestli se za námi vydal, protože se chtěl omluvit, nebo zase řvát. Možná, že se jel prostě jenom opít. Normálně bych kvůli tomu běsnila, ale teď bych dala nevím co, kdybychom Adriana našly v baru jenom s kocovinou.

...

K ránu už máme prošlé snad celé město, ale Adrian pořád nikde. Hlava mi třeští a nejsem schopna, už ani jednoho kroku. Proč já blbá nesvolala jednotku a tahám se tady s Eddiem samotná?! Už asi po sté vytáčím Adrianovo číslo a doufám, že to zvedne. Světe div se, na druhé straně se opravdu ozve hlas... jenže není jeho.

"Dobrý den, to je váš mobil... Rose?" zeptá se nějaký mužský hlas.

"Hmmm... Ne, mého přítele. Kde jste ten mobil našel?" zeptám se toho neznámého. Nakonec se dozvídám, že Adrianův mobil byl nalezen právě v tom obchoďáku, kde jsme nakupovali. Vyrazíme tam a za drobnou hotovost si necháme pustit kamerové záznamy.

Adrian se tam objevil chvíli potom, co jsme odjeli na oběd. Kde byl tak dlouho? Vždyť jsme nakupováním strávili snad tři hodiny. Adrian prošel snad všechny obchody. Měl přece u sebe mobil, proč někomu z nás nezavolal? On by přeci nikdy neudělal takovou hloupost! Od čeho by měl potom mozek?

Na kemerovém záznamu vidím, jak k němu přijde nějaký muž. Chvíli spolu mluví a nakonec s Adrianem odejde. Vůbec ničemu nerozumím. Kdo je ten muž? Oba dva nastoupí do černého auta a pak odjedou. Rozhled kamery končí u výjezdů z parkoviště, takže nemám nejmenší tušení kudy jeli. Eddie si opíše SPZtku a začne někam volat.

"Rose, to auto je z dvorských garáží a ten muž byl s největší pravděpodobností strážce Hill," řekne Eddie, když dotelefonuje. Uvnitř mě začne plápolat naděje. Jestli to byla auto od dvora a tamto byl strážce, tak je možné, že je Adrian zpátky a v bezpečí. Jenže, v tom případě, by byl Adrian doma už včera.

"A pro koho dělá strážce Hill?" zeptám se Eddieho.

"Pro alchymisty," odpoví mi. Pro alchymisty?! Ještě bych dokázala pochopit alchymistu, který pracuje pro dhampýry, ale naopak? Co by bylo snad i proti přírodě! Vezmu svůj mobil a vytočím Sydneyino číslo. Pokud jde o alchymisty, tak je ona to pravý ořechový.

"Ahoj, Rose, tak kde a kolik?" ozve se do telefonu Sydneyin povzdech. Musím se pousmát. Sydney je něco jako moje kamarádka a přitom jí volám jen, když někde zmasakruji strigoje. Možná nejsem tak skvělá kámoška za jakou se pokládám.

"Ahoj, Sydney. Hele, promiň, že otravuji, nejde o strigoje. Jen potřebuji informace o jistém strážci Hillovi, který má prý pro vás makat," oznámím jí.

"Dhampýr, který pro nás pracuje? Rose, nespletla ses?" zeptá se mě s pochybami, ale už slyším, jak něco ťuká do počítače. "Hmmm... Máš pravdu. Timothy Hill. Strážce na volné noze. Bohužel ti o něm nic moc neřeknu. Včera od nás odešel a skoro všechny údaje byli smazány," oznámí mi. No, to snad není možný! Zrovna, když chytím stopu, tak mi zmizí!

"Sydney a objevil se mezi těmi vašimi informacemi někdy nedávno Adrian Ivaškov?" zeptám se jí s nadějí.

"Tvůj kluk?" ujistí se a na chvíli se umlčí, jak hledá další iniciály. "Jo, naši ho převezli do morojského střediska Blooe... Podle hlášení byl pěkně mimo," oznámí mi a mě v té chvíli spadne ze srdce kámen obrovitánských rozměrů.

Tak a toho pravého happyendu se dočkáme na Vánoce! :D
P.S. Další kapča A přece jsem tě neztratil přibude buďto ještě dneska nebo až zítra. :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | E-mail | 19. prosince 2014 v 21:06 | Reagovat

Je to boží, boží, naprosto boží!! ;-)  :-D
Nemůžu se dočkat další kapitoly.

2 Ketty Ketty | 20. prosince 2014 v 12:18 | Reagovat

Vrtá mi v hlavě, jak mimo? Opilý, zdrogovaný nebo že by temnota z éteru se šílenstvím? Hm, počkám si :) Jinak skvělé nápady!

3 Xinsy Xinsy | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 22:51 | Reagovat

[1]: [2]: Děkuji za komentíky! :-)

Kiki, tobě děkuji i za ty pod ostatními články, moc si toho vážím. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama