Kvůli našim důvodům 8. kapitola

30. prosince 2014 v 22:01 | Xinsy |  Kvůli našim důvodům
Kapitola osmá - Chutě
http://www.ourstories.cz/gallery/kv%C5%AFli%20na%C5%A1im%20d%C5%AFvod%C5%AFm%20-%20part%202.png

Takže tu máme další kapču. Jinak plánuji povídku se silvestrovskou tématikou, takže by se tu zítra měla objevit, tedy pokud jí zvládnu dopsat. Jinak přeji do Nového roku vše nejlepší! Pěkné počtení!

Potom se přesunu do koupelny, kde si pořádně vyčistím zuby a následně si dám sprchu. Jenže když se natahuji pro svůj oblíbený sprcháč nahmatám nějaký úplně jiný. Co to? Otevřu ho a přičichnu si. Znechuceně odvrátím tvář. Tak po tomhle Adrian páchne, jako tchoř? Lahvička toho hnusu rázem letí do rohu koupelny.

Když se pozorněji podívám, tak zjistím, že naše koupelnová výbavička prošla menší změnou. Proč jsou všude krémy pro těhotný?!

No jo, vždyť včera Lissa nakupovala a pak měla moře času mi to tady předělat. Radši ani nechci vidět svoji skříň...

Přesunu se do našeho pokoje a vedle skříně zpozoruji kupičku oblečení. Rozhodnu se tím prohrabat až potom a vezmu si svoje osvědčené oblečení. Vezmu do ruky ten smradlavý dáreček od Lissy a jdu k nim do kuchyně.

Dole jsou už všichni po snídani a o něčem se živě baví. Všechny je s úsměvem pozdravím a nakonec přímo před Lissinýma očima vyhodím ten sprcháč do koše. Adrian se začne nekontrolovatelně smát a Lissa je z toho celá vedle. Podívám se na Adriana, který je díky bohu, už soudě jeho mokrých vlasů, znovu vysprchovaný, takže už snad nebude smrdět. Nejspíš použil koupelnu Christiana a Lissy.

"Lisso, můžeš mi laskavě vysvětlit, proč je moje koupelna vzhůru nohama?" zeptám se s (ne)hraným rozhořčením.

"No, vaše šampony byly grapefruitový a tak, no a to jsou celkem agresivní vůně. Mě to, když jsem byla těhotná nedělalo dobře a tak jsem myslela, že tě před tím uchráním," oznámí mi Lissa zahanbeně. Jo, moc dobře si pamatuji, jak se Lissa kvůli mně málem pozvracela. Akorát že, já nejsem ona a mě se dělá blbě úplně z jiných věcí.

"Víš, Liss, Adrian mi díky tomu páchl, jako pytel hnoje, takže si mi moc nepomohla," řeknu jí, ale snažím se, aby to neznělo vyčítavě. Lissa to prostě jenom někdy s tou svojí starostlivostí přehání. Christian se při poznámce o Adrianovi začne smát stejně nekontrolovatelně, jako Adrian před chvílí. Jmenovaný po něm střelí nenávistný pohled a Christian hned na to zmlkne.

"Cítím s tebou, brácho," řekne mu a cukají mu koutky.

"Promiň, Rose, neměla jsem se v tom přehrabovat. Všechno jsem ti dala do skříňky pod umyvadlem," řekne. "Tak a teď si dej snídani," dodá a postaví přede mě koblihy s čokoládovou polevou. Za normálních okolností, bych spořádala všechny v rekordním čase, ale teď se mi do nich nějak nechce. Odsunu je stranou a přejdu k mrazáku, z kterého vyndám jahodovou zmrzlinu.

"Rosie, ty hodláš snídat zmrzlinu?" zeptá se Christian pochybovačně.

"Já ci taky k snídani zmlzku!" vykřikne Gabi šišlavě. Pousměji se a na Christiana vypláznu jazyk. Zmrzlinu dám do mixéru a zaliji mlékem. Už pekelně dlouho jsem neměla milkshake a moje bříško si rozhodně zaslouží něco mňamózního.

"Gabi, ty jsi, už přeci snídala koblížky," řekne jí Lissa s láskou. Celkem by mě zajímalo jestli budu stejně skvělá máma, jako Lissa.

"Plosím, mami, jenom tlosicku," přemlouvá ji. Lissa ji nakonec trošku nandá a Gabriellin obličejíček se kouzelně rozzáří. Ke štěstí holt stačí málo. Vezmu si pár toustů a jím je namočené v milkshakeu.

"Sakra, Rosie, jak tohle můžeš jíst?!" podiví se Christian. Nechápavě se na něj podívám.

"Je to dobrý, Chrisi. Ochutnej," pobídnu ho a začnu mávat s jedním namočeným kouskem. Christian jenom nakrčí nos. Snad po sté za tento den se usměju. Miluju provokovat Christiana. Namočený kousek toustu z mé ruku stejně zmizí, protože si ho vezme Adrian. Hodí si ho do pusy, jako by nic. Christian se na něj dívá, jako by snad snědl býčí varlata - zvláštní přirovnání...

"Nechápu, co na tom vidíš, Christiane. Je to obyčejný chleba rozmočený ve zmrzlině a mlíku," podiví se a chce si vzít další, ale zarazím ho.

"Hele, hele, to je moje!" křiknu na něj pohoršeně. Zvedne ruce v obraném gestu a s pokřiveným úsměvem mi dá malou pusu.

"Jasně," zašeptá mi do rtů stejným tónem, jako dnes v posteli a mě hned napadá spousta věcí, které bych s ním teď ráda dělala.

"Ehm... Tohle je naše kuchyně, kde se pouze konzumuje jídlo, vážení. Pokud si chcete jít hrát, tak prosím ve své kuchyni, tady jsou totiž děti," řekne káravě a hlasatelsky Christian. Povzdechnu si.

"Tvé přání je mi rozkazem," zabručím. Vezmu si svoji mňamku a jdu k nám nahoru. Naše kuchyně sice není nijak velká, ale k udělání čaje postačí. Odsunu jednu židli, zadívám se na svoje tousty a najednou už na ně ani nemám chuť. Adrian si sedne naproti mně.

"Jestli chceš tak si to dojez," řeknu mu unaveně. "Já jdu do postele," dodám už ve dveřích.

"Ach, malá dhampýrko, tohle mi nedělej! Postavíš přede mě dvě lákavé věci a výběr necháš jen a jen na mě. To není fér," oznámí mi. I přes úsměv se zatvářím dotčeně.

"Takže mi chceš naznačit, že já mám pro tebe stejnou cenu, jako nějaký tousty?!" ptám se ho pohoršeně. Adrian se samolibě usměje. Sakra, dostal mě tam, kam chtěl! Kde je moje sebeovládání? Přijde ke mně a vlepí mi pusu. No, těžko by se tomu dalo říkat pusa, tohle byl sakra rozžhavený polibek.

Jen vzdáleně vnímám, že míříme do našeho pokoje. Jediné, co je pro mě podstatné je on a jeho rty. Kdybych nevěděla, že jeho element je éter, řekla bych, že má oheň. Položí mě na postel, což není tak těžké, jelikož mi nohy vypověděly službu, už pěkně dávno.

Jeho ruce mi klouzají po celém těle. Odtáhne se od mých rtů, které mě celé brní a přesune se na krk. Vysvleče mi tričko a od mého dekoltu se rty sune níž a níž...

Cítím tu naléhavou potřebu mít toho druhého, co nejblíž. Najednou všechny starosti mizí. Vše je jak má být, vše je naprosto dokonalé.

"Miluju tě," zašeptá mi rtů, jakoby snad i on prožíval stejnou potřebu to říkat. Možná to tak doopravdy je. Možná, že já a Adrian jsme dvě strany jedné mince. Možná má všechno nějaký důvod. Možná existuje něco, jako osud. No a jestli mi osud říká, že mám být s Adrianem, tak jej rozhodně beru za slovo.

"Miluju tě," zašeptám mu na oplátku. Pak se moje mysl ztrácí. Všechno, co není stejně podstatné jako můj Adrian se ztrácí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ketty Ketty | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 12:08 | Reagovat

Ježiši, to je táááák romantický!!! Píšeš čím dál tím líp ;-) Nemůžu se dočkat další kapitolky, proto mě moc nemuč :-)

2 Xinsy Xinsy | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 16:07 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama