Kvůli našim důvodům 12. kapitola

24. ledna 2015 v 19:11 | Xinsy |  Kvůli našim důvodům
Kapitola dvanáctá - Velké plány

http://www.ourstories.cz/gallery/kv%C5%AFli%20na%C5%A1im%20d%C5%AFvod%C5%AFm%20-%20part%202.png


Takže tu máme další kapitolku. Jako vždy prosím o komentíky. Zkuste se trošku vypsat, ať mám matroš na další kapči, prosím! Přeji pěkné počtení! :)


Ještě ten den mě pustili domů s tím, že se mám šetřit. Myslím, že to nebude problém, protože i když pořád jenom spím, tak se cítím příšerně vyždímaně. Lissa si ze mě v jednu chvíli dělala legraci, ať si užívám spánku do sytosti, protože až se prcek narodí, tak se bude s pořádným spánkem nadlouho konec.

Popravdě mám chuť někomu pořádně nakopat prdel, neboť mě to jejich obskakování začíná příšerně štvát. Nemůžou mě přece v posteli držet napořád.

Ne, opravdu nemohli, nakonec jsem je přesvědčila i bez toho, abych jim byla nucena ublížit. No, jak nad tím tak přemýšlím, tak to bez tak udělali z lítosti, protože až moc dobře vědí, že až bych je "nakopávala", tak bych se svojí mroží hbitostí zranila akorát tak sebe.


"Kam tedy pojedeme?" ptám se Adriana už asi posté. Přecházím po pokoji a ruku mám na svém břiše. Občas mám pocit, že mě až fyzicky bolí, když ji z něho sundám. Adrian sedí už od rána v naší jídelně za stolem, před sebou má svůj notebook a mě okázale ignoruje. Fajn, možná umím být krapet nesnesitelná, ale tohle už přehání!

"Zlatíčko, tvůj tatínek je naprostý ignorant," řeknu sladce směrem ke svému andílkovi a hodím jeden nasupený pohled po Adrianovi, který se na mě konečně podívá. Stáhne si mě k sobě na klín.

"Rose, ještě se to ani nenarodilo a už u něho podkopáváš moji autoritu? To od tebe není hezké," řekne mi a políbí mě jemně na rty.

"Prosím tě, všichni víme, že žádnou autoritu nemáš," oznámím mu a taky ho políbím.

"Jenže to ten náš prcek ještě neví. Tedy, pokud mu to nevykecáš," namítne mi s úsměvem a znovu mne políbí.

"Máš mne za drbnu?" vyhrknu naoko pohoršeně a on mi znovu vtiskne motýlí polibek.

"To bych si v životě nedovolil," zasměje se konečně opustí od toho dětinského pusinkování a políbí mne pořádně. Nakonec se od sebe musíme odtrhnout, abychom oba mohli popadnout dech. Nespokojeně zaskuhrám. Adrian se tomu jenom zasměje.

"Musím se vrátit k práci, Rose," zafuní zoufale.

"Adriane, tobě přece práce nikdy nic neříkala," namítnu. Práce a Adrian? To by přeci nikdy nešlo dohromady.

"Jenže teď musím zařídit to naše stěhování. No a to ještě ani nevíme, kam se budeme stěhovat," řekne mi.

"Od rána surfuješ po netu a nic jsi nenašel?" ptám se jej pochybovačně.

"No, něco jo," odpoví tajemně. Teatrálně ho šťouchnu do ramene.

"Tak mě už nenapínej!" vypísknu. Natáhnu ruku k jeho notebooku, ale dřív než stihnu něco zjistit, tak ho zaklapne. Zavrčím a Adrian se tomu jenom zasměje. Nechápu, jak se může smát. Jsem Rose Hathawayová, kdo mě naštve, ponese následky!

"Rose, nezlob," pokárá mě s těžko maskovatelným úsměvem. Otráveně vstanu a mám, co dělat, abych si udržela chladnou mysl a nevyplázla na něj jazyk.

"Co kdybys sis šla pokecat s Lissou?" navrhne. Zamračím se a založím si ruce v bok.

"To, už vám fakt, tak děsně lezu na nervy?! Děláte ze mě malé otravné děcko!" zavrčím frustrovaně. Adrian vstane a obejme mě.

"Ale no tak!" utěšuje mě.

"Jsem totálně neschopná, Adriane!" zamručím.

"Nejsi. Neboj, hned to dodělám a pak budu jenom tvůj," utěšuje mě. Dá mi ještě jednu pusu a já se pak vydám dolů za Lissou.

"Liss?" houknu do místnosti. Všude je pusto. Na ledničce je připevněný velký jasně žlutý papír.

Rose, nepanikař. Šli jsme na vzduch - do parku, do kavárny, na hřiště a tak... Vrátíme se, až se vrátíme. Lissa.

Vykulím oči. Všichni mě ignorují! Jo, vždyť já vím, že ona má taky svůj život, ale i tak. Pokrčím rameny, no což, aspoň mám příležitost vyrabovat jim zásoby.

S tabulkou oříškové čokolády si lehnu k televizi. Po chvíli mě pohltí spánek.


Zamrkám do prostoru a shodím ze sebe deku, kterou mě někdo zřejmě přikryl. Posadím se a ze země seberu nakousanou čokoládu. Odsunu se do kuchyně. Jsou tam všichni - i Adrian a něco sledují na maličké televizce.

"Šípková Růženka se nám probudila," usměje se na mě Lissa.

"Rose, nevíš náhodou na co jsme si kupovali do obýváku, tak obří televizi, když tam stejně jenom lidi spí a tak se nesmí zapnout?" rýpne si Christian.

"Nechtě mě bejt," zaskuhrám. No, jenom těžko bych dokázala říct, že jsem se vyspala do růžova. Cítím se opravdu mizerně a to ani nevím proč.

"Nemáš hladik?" zeptá se mě Gabi s kouzelným úsměvem. Celá maminka. Snad totéž nebudou říkat o mojí dceři nebo synovi. To by bylo katastrofální. No, jak nad tím tak přemýšlím, tak náš potomek, by neměl být ani po jednom z nás... Lidem, kteří mají naši destrukční moc, by se nemělo povolovat mít děti...

"Ne," vydechnu a jdu nahoru. Cítím, jak jde Adrian tiše za mnou.

I přes to, že jsem říkala, že nemám hlad, tak si vezmu jablko a sednu si ke stolu. Adrian si sedne naproti mně.

"Zase se ti zdálo o...?" zeptá se mě zvláštním tónem. Zavrtím hlavou.

"Ne, jenom ještě asi spím," odpovím mu po pravdě a jemně se usměju. Pohladí mě po ruce.

"Něco jsem našel," oznámí mi a poklepe na notebook. Některé moje mozkové buňky po té informaci začnou pracovat.

"Co?" vyhrnu se zájmem. Adrian se usměje, že jsem se konečně probrala.

"Chtěl jsem něco většího, něco daleko, něco pěkného a hlavně bezpečného. A vybral jsem New York." Vykulím na něho oči.

"New York? To jako vážně? New York?! To je ti teda podobný!" vykřiknu nevěřícně. Tak to vypadá, že místo snů budu muset najít já.

"Rose, ty to nechápeš. Tohle je New York! Uzavřená morojská kominita.. Mají tam malebné uličky, park, hřiště, obchody, kavárny, restauraci, hotel i klubovnu! A to všeho totálně chráněný!" pokračuje ve svém plamenném rozhovoru dál.

"To je ráj pro Moroje, ne pro dhampýrku. Víš, jak by tam na nás koukali?! Navíc, jak si řekl, je to New York a ty chceš, aby do tam rušného místa narodilo naše dítě?" ptá se ho nechápavě.

"Chápu, co si o tom myslíš i já si to myslel, než jsem se na to podíval pořádně. Plus to, tam píšou, že je to skvělé místo pro mladé páry," vysvětluje mi dál.

"Smíšené? To těžko! Adriane, vzpamatuj se!" přesvědčuji ho, skoro až zoufale.

"No tak, Rose, podívej se na to!" cpe mi Adrian do rukou notebook. S povzdechem rozkliknu stránku. Po chvilce chápu, co ho na tom, tak uchvátilo. Vypadá to opravdu idylicky. Jenže náš život není a ani nikdy nebude idylka.

"Uvědomuješ si, jak by tam na nás koukali?" ujišťuji se zoufale.

"Pomluvy si vždycky zvládala, ne?" namítne.

"A jak by se dívali na našeho prcka, hmm? Adriane, do tohohle světa já nepatřím a to malé taky nebude. Je to sice pěkný sen, ale pořád je to pouhý sen," vydechnu zoufale. Měl to sice pěkně vymyšlené, ale zapomněl, s kým, že se to chce stěhovat.

"Slib mi, že o tom budeš uvažovat," zažadoní.

"Fajn a ty mě zase, že budeš hledat dál," navrhnu.

"Dobře," odsouhlasí mi teatrálně a rozhodní rukama. Proč mi tohle jenom dělá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 25. ledna 2015 v 11:38 | Reagovat

Tak to bylo luxusní!:DDD
Chci další:)

2 Ketty Ketty | Web | 25. ledna 2015 v 17:11 | Reagovat

New York? - To jako fakt? A co Lissina rodinka? Pojednou s nima? Hlavně mi je nerozděl, prosím tě! Z Adriana bude úžasný taťka! ;-)

3 Xinsy Xinsy | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 18:15 | Reagovat

[1]: Díky. :-)

[2]: No, tak teď jsi mi to zavařila! :-D Co mám s tebou jako dělat!? O_O No, uvidíme, co všechno, tak moje prstíky naťukají... ;-) Sama jsem zvědavá, co s tím budu dělat! :-D

4 tessa tessa | 27. ledna 2015 v 15:45 | Reagovat

pani to bylo uzasny ...zacala jsem cist tvoje pribeha a je to prekrasny :3 .hlavne nesmis rozdelit lissu a rose to by me zabylo :-D uz aby byla dalsi kapitola :D  :-D

5 Xinsy Xinsy | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 17:45 | Reagovat

[4]: Vítej! Jsem moc ráda, že se líbí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama