Kvůli našim důvodům 9. kapitola

6. ledna 2015 v 20:41 | Xinsy |  Kvůli našim důvodům

Kapitola devátá - Trocha štěstí

http://www.ourstories.cz/gallery/kv%C5%AFli%20na%C5%A1im%20d%C5%AFvod%C5%AFm%20-%20part%202.png


Jedna z ohromně sentimentálních kapitol - předem se omlouvám. No, snad se i tak bude líbit, takže pěkné počtení a omlouvám se, že to tak trvalo. Prosím o komentíky. ;)

Můj život se stal jednou velkou šťastnou rutinou. S Adrianem jsme prožívali jakési vrácení prvotní zamilovanosti. Adrian bral moji podrážděnost, změny nálad a nevolnosti celkem hrdinně. Vše bylo tak perfektní, vše šlo tak hladce, že jsem věděla, že to nebude jen tak.

Pomalu se připravuji na nějaký pád. Jo, možná jsem moc paranoidní, možná to jsou hormony, ale já jsem strážkyně a tudíž musím být ostražitá a připravená na všechno.

Lissa je šíleně nadšená a nějakým zázračným způsobem nemá, kdo by ji hlídal malou Ammii. Jasně, že mám strach, že budu mít problém to svoje maličké udržet v pořádku a ona mi na "trénink" davá ještě svoji dceru?

Ale popravdě - moc se na naše miminko těším. Kdo by řekl, že i Rose Hathawayová má mateřské city? Bojím se, jestli budu dobrá máma. Mám obavy z toho, jak se zachovala má matka. Co když budu stejná? Jsem jenom o dva roky starší než byla ona, když jsem se jí narodila. Možná prožívala stejné štěstí a pak najednou bum! Co s dítětem? Já vím, že mám Adriana, Lissu, Eddieho a Christiana, kteří mi jistě pomůžou, ale co když se to nevyvede?

Jsem zvyklá, že můj život často dává divný a pomatený směr, ale pokud to má zničit život i mému dítěti... Možná, že mám nějaké mateřské city a budu to malé chránit a milovat, ale to přeci neznamená, že budu skvělá máma a že se o něj budu schopna řádně postarat.

Pohladím si svoje lehce vypouklé bříško. Už to začíná být vidět a to přináší problémy. Bude to tedy pořádný poprask, až to vyjde najevo. Nevím, kdo mě zabije dřív, jestli moji rodiče, Adrianovy rodiče nebo samotná královna. Lord Adrian Ivaškov, královnin synovec si udělal dítě s podřadnou dhampýrskou strážkyní... Jo, to bude terno.

Adrian se mým obavám jenom směje. Říká, že si s tetou promluví a že mi poprava za velezradu nehrozí, jeho matka to prý nějak překousne, no a jeho otec... Ten jej nejspíš vydědí. Úsměv mu však začíná vadnout při pomyšlení na mého tatínka a maminku.

Návštěva Abeho se kvapem blíží a Adrian má z toho pěkně naděláno. Abe ho nejspíš nechá vykastrovat... Já mám více než ze svých rodičů obavy z královských. Pro paničky, které tady tak akorát pořádají čajové dýchánky, to bude něco extra. O tomhle budou mluvit ještě hodně dlouho...

Adrian se vedle mě ošije. Rozespale se na mě usměje, položí svou ruku na tu mou, která hladí moje bříško a dá mi polibek na rameno. Chvíli jen tak ležíme, natisknutí na sebe a nic neříkáme, protože není potřeba slov. Jenom hladíme moje bříško... Nechce se mi věřit, že by život byl najednou tak jednoduchý...

"Rose?" osloví mne najednou. Pobídnu jej k pokračování. "Víš, trochu jsem přemýšlel... Až se to provalí bude to tady k nevydržení a já vím, že se ti tady nikdy nijak moc nelíbilo. Lissa chce pro tebe to nejlepší, oželí tě. Navíc, za chvíli nebudeš schopna dělat jí strážkyni. Co kdybychom na nějaký čas odjeli?" navrhne a já nevím, co říct.

Celou dobu jsem ho jenom tiše poslouchala a nepřerušovala. Je to lákavé. Jenže já mám tady povinnosti. Mám tu své přátele, kteří jsou pro mne rodinou. Dokázala bych Lissu opustit? Jsem její strážkyně a slíbila jsem jí věrnost...

Nejhorší je, že odpověď znám... Vím, že bych ji dokázala na nějakou dobu opustit, ale bojím se, že je to moc sobecké. Oni mají přednost. Možná bych teď mohla chvíli myslet i na sebe... Možná by to šlo. Myslím, že teď v Adrianově obětí, bych dokázala vzdorovat všem svým děsům a nočním můrám.

"To by bylo asi nejlepší," vydechnu po chvíli. Adrian se na mě podívá, jako na zjevení.

"Ty se mnou souhlasíš?!" ptá se překvapeně.

"Ne všechno, co vymyslíš jsou hlouposti, Ivaškove," přiznám.

"Myslel jsem, že mi začneš nadávat, jak mě to vůbec mohlo napadnout. Myslel jsem, že ihned odmítneš," říká mi dál udiveně.

"No, je to celkem hloupé, protože celý život jsem se dušovala, kvůli svým strážcovským zásadám. Jenže od jisté doby... Já nevím... Možná se ty moje zásady změnily a teď do nich spadám i já. Možná chci být chvíli sobecká," přiznám se. Adrian se na mě něžně usměje.

"Rose, ty nejsi sobecká. To, že myslíš i na sebe, přeci neznamená, že jsi něčím špatná. Pořád jsi moje skvělá malá dhampýrka a navždy taky budeš," řekne mi a dá mi letmí polibek do vlasů. Jsem moc ráda, že to řekl, a že si o mě nemyslí, že jsem zklamala. Jsem ráda, že jsem v jeho očích stále neklesla, že pořád zaujímám čestné místo v jeho srdci.

"Miluju tě," řeknu po chvíli ticha. Poslední dobou to říkám i slýchávám dost často. Ještěže slova nejsou nikdy nedostatkové zboží. Adrian se zasměje.

"Já tebe taky, malá dhampýrko. Ty víš, jak moc a až mě tvůj otec bude zítra napichovat po kouskách na kůly, vzpomeň si na to," řekne s úsměvem, ale v jeho očích vidím, že to myslí úplně vážně.

"Už jsem ti říkala, že tě ochráním," ubezpečuji ho rozhodně.

"Já vím a to je právě to. Rose, s tebou to nikdy nebude, jako v těch pohádkách," namítne a já se skoro až děsím, co bude následovat. "Ty by ses vždy dokázala zachránit s přehledem sama a já bych byl jenom je pitomý princ, který přišel do prázdné komnaty. Bojím se, že ti jednou dojde, že mě nepotřebuješ a já...," nechá vyznít do prázdna. Občas mě to až bolí, když si představím kolik pro Adriana znamenám. Někdy mám chuť být obyčejně zranitelná holka a ne ta drsná strážkyně.

"Já tě, ale potřebuju, Adriane. Děsím se být bez tebe. Kdybys tu nebyl, nebyla bych celá," zašeptám mu tu čistou pravdu. Zažila jsem už dost bolesti a díky Adrianovi jsem se dala zase dohromady. To on mě drží v celku.

Moje břicho začne vyhrávat serenády. Povzdechnu si. Poslední dobou mám hlad snad non stop. No a možná to není jenom tím, že jsem těhotná... Možná v tom hrají jistou roličku i moje a Adrianovy "aktivitky". Hlavou mi projede myšlenka, že bychom možná měli trošku brzdit, ale rychle ji zaženu.

"Co bys řekla snídani do postele?" zeptá se mě Adrian. Věnuji mu úsměv. On je prostě můj anděl.

"To by znělo lákavě, ale bohužel musím vstát a odskočit si. Půjdeme dolů, stejně to všechno přemisťování musím probrat ještě s Liss. Taky se musím protáhnout," namítnu. Vstanu a u toho pěkně zafuním. Moje kondička je hold v tahu. Chci novou matraci! No a nic proti Adrianovi, ale kdyby byl vypolstrovaný, tak by mi to na tu noc, ale vůbec nevadilo.

Po vykonání potřeby se odhodlám zdolat schody. Kam se na to hrabe Mt. Everest. Jo, ještě ani nemám pořádný břicho a už se pohybuji, jako mrož. Teď jako strážkyně stojím za houby. Když konečně sejdu dolů, upřou se na mě všechny páry očí. Na tom by ani nebylo nic divného, kdyby tam nebylo o dvě oči navíc a kdyby nepatřili mému otci...

Okamžitě začne moje já hystericky šílet. Co tady sakra dělá?! Měl přijet až zítra! Ani nevím, co mu mám říct. Jak mu to říct... Musím mu to vlastně říkat?

Abe vypadá docela vedle z mého zjevu. Po očku se prohlédnu. Sakra, to jsem si fakt musela nechat to upnutý pyžamo?! Mám ho ráda, protože je pod ním vidět hezky moje bříško, ale Abeho z toho asi trefí šlak. Holt se moje maličké bude muset smířit s tím, že jeho prarodiče stojí za prd.

"Peki, bu ben buna inanmıyorum!" protne napnutou atmosféru Abeho turečtina. (Překlad: No, tak to se mi snad zdá!) Nevím sice, co říká a ani nevím, jestli to chci vědět. No a nejhorší je, že v jeho očích vidím jenom ledový klid. Myslím, že můj otec je rozhodně schopen vraždy.

(Google překladač - takže tomu zase tak moc nevěřme...) :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | E-mail | 7. ledna 2015 v 18:02 | Reagovat

Naprosto úžasný!!!!!!!!!!!!!!!!
Zvědavostí přímo nadskakuju. Rychle další, prosím.

2 Ketty Ketty | Web | 7. ledna 2015 v 19:40 | Reagovat

Ach jo! Samozřejmě jsi to utnula v nejlepším... Prosím co nejdřív další nebo mě máš na svědomí :D  Snad nám Abe Adriana jako budoucího otce nezabije!

3 Xinsy Xinsy | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 21:57 | Reagovat

[1]: [2]: Já vím, jsem zlá. :-D Jinak děkuji za komentíky. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama