V mateřské školce

16. února 2015 v 21:36 | Xinsy |  Rozumování :D

Dneska jsem byla v mateřské školce...


Moc jsem se na to těšila, ale samozřejmě hned, jak jsem vstoupila do třídy a upřelo na mě svá očka kolem dvaceti dětí od dvou do pěti let - ztuhla jsem, jako vždy v neznámém prostředí a nezmohla se na nic, než na úsměv. Ten naštěstí k tání ledů postačil. Děti se na mě začali culit, ukazovat mi hračky a hrát si se mnou - to bylo jednoduché a samozřejmě velmi zábavné.

Jenže tady nejde jenom o hry. Všude je hluk, děti nechtějí papat, berou si věci z rukou, perou se...

Pak když mi jedna holčička s nadšením začne ukazovat své nové sponky a pak prosí o pomoc připnutí jich zpět. Jenže to jde špatně a já se bojím, že když přitlačím, tak ji urvu hlavu! A teď, když za mnou přijde tak tříletý plačící chlapeček, že mu druhá, popotahující holčička vzala hračku a u toho ho škrábla v obličeji, tak co mám udělat? Neviděla jsem to. Holčička mi tvrdí, že to není pravda, že onu hračku jí právě vzal on, do toho přijdou další děti, že to viděli a že to bylo tak a tak. Jenže já to neviděla!

Třeští mi hlava a nevím, co mám dělat. Nevím, jakým tónem mluvit, přece jenom ty děti znám jenom sotva půl hodiny. Co když to přeženu? Co je na ně moc? Co naopak málo? V té chvíli jsem si uvědomila, jak to mamka s námi těžké, když jí každá (já s mladší ségrou) tvrdíme něco jiného a pak nás má rozsoudit...

Malé děti jsem naprosto dokonalé, jak se zabaví snad u všeho, jak jsou přátelští a také díky jejich nezdolné fantazii. Ale je to taky fuška. Nejde tu jenom o hry, ale i o výchovu a myslím, že se mám ještě, co učit. Přesto jsem si dnešek velmi užila, byli to všichni zlatíčka. :) Kdybych se dneska měla hodnotit, tak rozhodně bych řekla, že jsem to v krizových situacích moc nezvládala a spíš si připadala, jako to dítě než ten "zodpovědný" (i když paní učitelka říkala, že mi to prý šlo dobře). :D

Musím teda uznat, že dnešek mi dal hodně důvodů k přemýšlení a hodně jsem si toho uvědomila. Hlavně, že moje mamka je teda vážně dobrá. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ness Lochová Ness Lochová | Web | 21. února 2015 v 13:36 | Reagovat

Krásný článek sestro. Vzpomínám, když jsem zaskakovala za svou učitelku herectví a učila prvňáčky divadlo. Pak za mnou z prvního stupně na druhý do deváté třídy chodily a ptaly se mě, zda je ještě brzo budu učit. Vždycky mě dojaly :'))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama