Kvůli našim důvodům 17. kapitola

31. března 2015 v 11:30 | Xinsy |  Kvůli našim důvodům
Kapitola sedmnáctá - Dilema



Tak a další kapitolka je na světě. A má znovu zpoždění. To se z toho vážně stává tradice? Jo, já vím můžu se jenom stydět. To byste ale nevěřili, jak se při zákazu počítače blbě povídky píšou... No nic, snad se kapča bude líbit a zanecháte mi tu nějaký ten komentík, protože ty mě dokáží vždycky moc pěkně nakopnout.

Pěkné počteníčko, zlatíčka! ;)


"Adriane, já vím, že na mě civíš," zaskuhrám v ospalosti a přetáhnu si polštář přes hlavu. Adrian se jenom slabě zasměje, stáhne mi polštář s hlavy a z tváře odhrne moje zacuchané vlasy. Zavrčím a nechtěně otevřu oči. "Po ránu vypadám jako zombík, vážně nechápu nechápu, co na mě vidíš," vydechnu.

"To já, malá dhampýrko, taky ne," připustí. Přetáhnu ho polštářem, čímž si vysloužím salvu smíchu.

"Jsi hroznej," postěžuju si.

"Tak to taky nechápu, co na mě vidíš," namítne a políbí mě na tvář.

"Myslím, že tuhle otázku si nikdy nezodpovíme," připustím.

"A není to špatně?" řekne s přimhouřenýma očima.

"Možná," odpovím s pokrčením ramen. Najednou Adrian začne vstávat.

"Kam jdeš?!" vyjeknu polekaně a rychle si sednu, což se moje tělo vůbec, ale vůbec neschvaluje.

"Na záchod? Teda jenom pokud můžu," zasměje se.

"Ha ha," zabručím a znovu se svalím do peřin.

Pokouším se znovu usnout, ale marně. Kde se ten Adrian courá? Mám příšernou chuť někomu vrazit. Třeba Adrianovi... Rozhodím končetinami, zavřu oči a snažím se o nějaký relax.

"Klídek, Rose, to jsou jenom hormony. Musíš se uklidnit. Jsi těhotná, pamatuješ?" šeptám si sama pro sebe.

Prudce otevřu oči.

"Dneska. Kontrola. Kluk nebo holka. Dneska!" vykouskuju ze sebe nesrozumitelně. Kdyby mě právě teď někdo pozoroval, tak si určitě myslí, že mám záchvat.

"Dneska se mám dozvědět, jestli moji břicho osídluje kluk nebo holka. Dneska!" zašeptám. Po celém těle mě začíná šimrat nervozita smíšená a radostí, které však převahuje.

Vystřelím z postele, jak nejrychleji to jde a už si to mířím dolů.

"A už ji tu máme. Pozor, dneska je jako odjištěný granát," slyším Adrianův hlas. Tak on mi utekl k Lisse a ještě mě pomlouvá? Navíc se to ani nesnaží dělat nenápadně?! To má, chlapeček, ale sakra štěstí, že už nemám chuť na hádky.

"Vždyť má dneska prohlídku, víš, jak je vždycky nervózní a podrážděná," obhajuje mé chování Liss. Pak se na mě oba otočí.

"Rose?" vyjekne Lissa překvapeně a několikrát zamrká, jestli vidí správně moji auru. Adrian je taky celý vedle.

"Malá dhampýrko, jsi v pořádku?" zeptá se opatrně, jako by se ze mě mohl každou chvíli vyklubat šílenec a masový vrah.

"Já? V úplném," odpovím s úsměvem. Všimnu si, že Christian začal s dětmi couvat pryč z místnosti. Ale no tak! To jsem fakt až tak děsivá? Vždyť já jsem sluníčko i normálně, ne? I když... ono je to se mnou v poslední době celkem špatný...

"Rose, stalo se něco?" ptá se Lissa starostlivě a usilovně přemýšlí, jestli by na mě neměla použít éter, aby mě z téhle "nemoci" vyléčila. Copak jim nikomu nedojde, co je dneska za den?

"No, já nevím. Už víš, že jsem těhotná?" zažertuju. Popravdě mě jejich chování začíná pěkně štvát. Musí mi zkazit každou radost?! Pomocí pouta cítím, jak si Lissa dává pět a pět dohromady. V tom jí to dojde.

"No jo!" vyjekne Lissa, které se právě rozsvítilo a běží mě obejmout. "Tenhle den si budeš pamatovat až do konce života, Rose! Já ti teď tak závidím!" spustí radostně.

"Řekne mi někdo, co se tady děje?" ptá se Adrian zmateně.

"Jo a taky jestli to je bezpečné pro holky," přidá se Christian.

"Ty vážně nevíš, co je dneska za den?!" vyjedeme s Lissou najednou.

"O-on má někdo narozeniny? Nebo jsem prošvihl nějaké výročí?" zakoktá se Adrian. Je mi ho docela líto.

"Dneska našeho prcka pasujeme z "To" na on nebo ona!" vykřiknu radostně.

"Aha," vydechne Adrian, který to už konečně pochopil.

"Už máte seznam jmen?" zeptá se Christian, který uznal, že evakuace není nutná.

"Vlastně ne," připustím.

"Ne? Ještě jste o tom nemluvili?" pochybuje Liss a nadzvedne jedno obočí.

"Ne, to je špatně?" vypadne ze mě nejistě.

"Nic ve zlém, ale nemůže se jmenovat Prcek," vloží se do toho Christian.

"Proč ne?" nechápe Adrian. Za to mu uštědřím malý pohlavek.

"Mně še jméno Plcek líbí," osmělí se nám zdělit Gabi. Lissa se na ni jenom usměje a pohladí ji po vláskách.

"Vidíš?" poukáže Adrian vítězně a plácne si Gabriellčinou malou ručkou. Já jenom zakroutím hlavou. Něco jiného je přece názor dvouleté holčičky a dospělého chlapa.

"Dobře, uznávám, že Prcek Ivaškov zní divně," připustí, když zachytí můj pohled.

"A kdo říká, že bude mít tvoje příjmení?" divím se.

"A proč by neměl?" nechápe Adrian.

"A proč by měl?" odporuji mu.

"Nevím odkud jsi, Hathawayová, ale tady se jmenujeme po otci," odpoví Adrian lehce kysele.

"Vždyť já se po otci nejmenuju," argumentuju, i když celkem nesmyslně.

"Jenže ty jsi až donedávna nevěděla, kdo to je!" hádá se se mnou. Pokrčím rameny.

"Třeba mu dám jméno mého táty," namítnu.

"Prcek Mazur? Děláš si srandu?" vykřikne.

"Ne!" oznámím mu s klidem.

"Vy jste o tom vážně ještě nemluvili? Vůbec o ničem? Máte vůbec nějaký plán?" ptá se Christian trochu polekaně a zase stahuje děti do bezpečí. Musím uznat, že má pravdu. Nemáme plán. Co pak si můžeme myslet, jak si v "klídku" někam odjedeme a tam se všechno zázrakem vyřeší? Že nám změna podnebí dá potřebné odpovědi? Jak můžeme být tak naivní? Moje radostná nálada je ta tam.

"Adriane, my jsme absolutně v háji," vydechnu nešťastně. Je to pravda. Budeme ti nejhorší rodiče na světě! Vždyť se ani na ničem nedokážeme dohodnout!

"Pane Bože! Tohle má být Rosin šťastný den a my z toho děláme tak akorát rodinné drama!" stěžuje si Lissa.

Má pravdu.

"Navrhuji snídani," vznese Adrian návrh.

"Výborný nápad," souhlasí Christian skoro až zbožně.

Dřív jsem zastávala názor, že vydatná snídaně vyřeší polovinu problémů, na tohle se to, ale asi nevztahuje. No, ale mysleme pozitivně, dneska je přeci jenom Den D.

Jinak, jaká jména byste navrhovali vy? Co si myslíte, co nám stane dál? :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terka terka | 31. března 2015 v 16:50 | Reagovat

To je super hlavně Gabi a plcek. Jinak jména jdou na tobě . :) Ale jinak navrhuji  pro kluka asi Mason a pro holku asi Emma. :-)  :-)  :-)

2 Ketty Ketty | Web | 2. dubna 2015 v 19:20 | Reagovat

Já jsem zase nadšená!!! Moc hezké! A jména? Preferuji něco originálního a ne po rodičích...

3 Xinsy Xinsy | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 18:03 | Reagovat

[1]: Tak samozřejmě, že já si nakonec můžu dát, co chci, ale i tak mě zajímá váš názor. Mimochodem, pěkné návrhy. ;-) Děkuji za komentář!

[2]: Já jsem zase nadšená, že ty jsi nadšená. :-P Jména po rodičích? Brr... Nikdy! :-x Tedy ne, že bych něco měla proti výběru Richelle, ale nemám ráda, když se všichni v rodině jmenují stejně. :-) Díky za komentík! :-D

4 Anna Anna | 8. dubna 2015 v 8:56 | Reagovat

Krásná povídka přečetla jsem ji jedním dechem a jména co takhle Sydney a Mason :-D nebo Lili a Mark :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama