Kvůli našim důvodům 18. kapitola

15. srpna 2015 v 21:08 | Xinsy |  Kvůli našim důvodům
Kapitola osmnáctá - Pod svitem hvězd



Naposledy jsem kapitolu vydala posledního března, což je už opravdu doba. Opravdu se za to omlouvám, moc mě to mrzí. I tak doufám, že se najde někdo, kdo si vzpomene a kapču si přečte. Přeji pěkné počtení a snad Vás kapitolka nezklame. ;)

Rose začíná zmatkovat, že ještě s Adrianem nemají nic vyřešeného a chystají se k dokrorovi, který jim má vyzradit pohlaví miminka. :)

P.S. Za překrásný obrázek vděčím Ness.





Všichni sledují, jak bezmyšlenkovitě míchám lupínky. Z jejich starosti je mi jenom hůř a hůř.

"Mami, Lose si dělá lupínkovou kašišku?" prolomí Gabi ticho a podívá se na Lissu.

"Asi ano," odpoví jí a dál se věnuje svému jogurtu.

"Mám jít s vámi?" zeptá se mě Liss opatrně.

"Ne, to nebude potřeba," šeptnu. Popravdě bych ji tam ráda měla. Mám momentálně takovou náladu, že mám chuť se na všechno vykašlat. Jako by snad na ničem nezáleželo. Někdo by mě měl hlídat, vždyť, co když mě přepadne amok a já vlítnu za královnou.

Nějakým lidem by se mělo zakázat mít děti, respektive mít díky tomu těhotenské hormony. Kdo ví, co udělám? Ani já sama to nevím, a to je dost špatný. Dřív jsem to sice taky moc nevěděla, ale za to jsem si byla absolutně jistá o svých pudech sebezáchovy i potřebě ochraňovat druhé.

Neměla bych být tak nepříjemná. My to zvládneme. Na všechny problémy existuje řešení, ne? Jenom jsem na něj ještě nepřišla... Neměla bych se stresovat, není to pro mě ani pro malé dobrý.

Podívám se na hodiny. Ještě je brzo. Chtěla bych už vypadnout na čerstvý vzduch. Jakmile se to bude za mnou a já budu vědět něco víc o tom malém spolubydlícím, tak se už určitě budu cítit líp. Bude to dobrý. Určitě. Vždyť Adrian vždycky říká, že to bude fajn. No, tak to prostě fajn bude. Znovu se podívám na hodiny.

"Rose, přestaň hypnotizovat hodiny, nezabírá to," namítne Adrian mimoděk.

"Vážně? Já myslím, že jo. Evidentně se zastavily," postěžuju si. Obejme mě kolem ramen v utěšujícím gestu a dá mi pusu do vlasů. Hned je mi o něco líp.

"Budeš ještě jíst?" zeptá se mě a vím, že se na tu moji "směs" v mističce dívá dost pochybně.

"Ne," odpovím. Kdybych řekla, že jo, beztak by mi to už jíst nedovolil.

"Fajn," odstrčí moji "snídani" stranou a na chvíli odběhne do chodby. Vůbec to nechápu. Šlehnu pohledem po Lisse, ale z jejích pocitů i pohledu poznám, že to taky vůbec nechápe.

Adrian se vrátí s mým kabátem, svůj už má oblečený. Rychle se podívám na hodiny. Pořád je brzo. Nechápavě se na něj podívám.

"Romantická procházka ve třech za svitu hvězd?" provolá. Vykulím oči. Dělá si snad srandu? Protože já se teda vážně nesměju.

"Venku je celkem dost stupňů pod nulou. Těhotná a nachlazená... To je bude vražedná kombinace, Adriane," začnu protestovat.

"Zase taková zima tam není," zkouší to dál.

"Kdy jsi byl naposledy venku? Na podzim?" snažím se zbořit jeho argumenty.

"Rose, přestaň. To mračení ti nesluší. Pojď, přísahám, že to bude fajn," nedá si pokoj.

"Dobře," souhlasím nejistě. Adrian se usměje a podá mi kabát.

"A nezlobte!" křikne na nás Christian ještě než zmizíme venku. Protočím očima.

"Tak to nám pokazil celý program," poznamená Adrian. Šťouchnu do něj. Přivine si mě k sobě. Měl pravdu, zima mi není.

Chvíli jenom tak mlčíme a procházíme se v aleji lamp. Kolem nás procházejí další hloučky lidí, každý někam pospíchá. Na to, aby nás někdo očumoval je ještě moc brzo ráno. Je dobře, že si nás nikdo nevšímá. Jsem opravdu ráda za okolní spěch a svůj volný kabát.

Ve volných chvilkách jsem si vytvořila dokonalou dramatickou scénku, která se ale naštěstí nekoná. Možná jsem jenom zbytečně paranoidní. Nikdo si nic nešeptá, nikdo nic netuší. No, ale to neznamená, že to brzy nastane. Nebojím se, co si o mě budou ostatní myslet, hrozím se toho, co si budou myslet o nás. O Lissině rodině... a o té mojí. Co když nebudeme pro to maličké dost dobrou rodinou? Co když zkazím všechno, ještě předtím, že se opravdu stanou mámou.

"Adriane?" zašeptám a prolomím tak ten klid.

"Ano?" odpoví pohotově a podívá se mi hluboko do očí.

"Myslíš, že to zvládneme?" zeptám se ho. Skrytě doufám, že zná odpověď. Jenže asi ani nemůže. Kdo by mohl? A proto mě jeho odpověď mě zarazí.

"Určitě," odpoví. Přimhouřím oči. On si to vážně myslí...?! Možná ho skutečnost, že bude táta naplňuje optimismem. Nebo v tom možná hraje roli mužská flegmatičnost. Měla bych se doktora zeptat, jestli by to z něho nešlo nějak odebrat a přenést to do mě. Ulevilo by se nejspíš všem.

"A jak to víš?" vyptávám se.

"Rose," zasměje se, i když je jeho výraz vážný, "miluješ mě?" zeptá se. Zamračím se. Jak to s tím souvisí. Proč se ptá? To to snad neví?

"Samozřejmě, že ano," odpovím dotčeně, že se ptá.

"A jak to víš?" pokračuje lišácky dál. Pomalu mi začíná svítat. Když člověk něco ví, tak to prostě... ví.

"Jo, někdy nejsi zase tak blbej," usměju se a políbím ho na tvář.

"Máš na mě dobrý vliv, konečně začínám přemýšlet," pronese v úsměvu. Přitisknu se k němu ještě o něco víc. Jde z něho příjemné teplo. Je mi příjemně. Byla jsem doma zavřená až až.

A tak se jen se dál jenom tak procházíme. Tohle moje těhotenství je možná hodně zmatené období, ale právě teď si připadám, tak klidně a normálně, jako jindy.

"Co kdybychom se vzali," prohodí Adrian, jako by o nic nešlo. Zarazím se a na pár vteřin se mi zastaví dech.

"Beru zpět to, co jsem řekla o tom, že přemýšlíš." Šťouchnu do něj. Jo, na takový blbosti ho užije.

"To ale vůbec není špatnej nápad, Rose. Jen se nad tím zamysli," přemlouvá mě. Na manželství jsem měla svůj jasný názor, byla to pro mě hotová forma smrti.

"O tomhle se mi ale vážně přemýšlet nechce," zabrblám kysele.

"Jenom to zhoršuju?" ptá se v naději, že mu to vyvrátím. Musím se tomu pousmát, i když jsem "uražená", což bys snad ani být neměla. To, že si se mnou vůbec někdo plánuje zůstat je obdivuhodné. Možná je Adrian světec... Nebo blázen. Nebo obojí.

"Normálně ne. Jenom teď nějak nevídaně perlíš," Protočím oči. Adrian sevře rty. Asi se ho to dotklo víc než dává znát.

"Promiň," zašeptám a políbím ho na tvář. Trošku pookřeje.

"Malá dhampýrko, už jsem si zvykl," poví mi smířeně. "Měli bychom se spíš zamyslet nad těmi jmény," nadhodí jiné téma.

"Uf, no, rozhodně nic po kytce," zamítnu. Moje jméno mi nijak zlé sice nepřipadalo, ale kytky přesto nejsou podle mě nijak lichotivé.

"Neboj," ujistí mě.

"Ty už něco máš?" vyzvídám. Jeho výraz v obličeji mi napovídá, že na něco přišel. Jenom nevím, jestli to chci vážně vědět.

"No, když to bude kluk, tak to bude prostě A.J.," odpoví Adrian. Přimhouřím oči. Zkratky? Tak to se bojím mnohem víc.

"A.J.?" snažím se zjistit víc.

"Adrian Junior," vysvětlí. Uchechtnu se. To od něj opravdu sedí.

"Nikdy!" odmítnu jeho návrh rázně. Zachechtá se. "Nech mě hádat, holka bude Adriana," tipuju.

"Přesně tak," potvrdí mi s úsměvem.

"Jo, tos to teda vylepšil," pochválím ho s teatrálním protočením očí.

"Je čas jít," oznámí mi. Nadechnu se. Tak a je to tady.

Mockrát děkuji za přečtení. Moc si toho vážím! ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ketty Ketty | Web | 19. srpna 2015 v 21:28 | Reagovat

Třikrát hurá! Konečně jsem se dočkala a je to paráda! Rose teda těhotenstvím slušně kape na maják :-D

2 Xinsy Xinsy | Web | 20. srpna 2015 v 20:28 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentík, jsem ráda, že se ti kapitolka líbila. :-) A pokud jde o Rose, tak jsem z ní občas sama nešťastná. :-D

3 Lola Lola | 6. září 2015 v 21:21 | Reagovat

Super kapča moc se mi libí pár Adrian a Rose je to celkem nevidané uz aby se vedelo co Fose čeka a doufam ze Adrian vymysli lepsi jmeno nez Adriana Junior a Adriana prijde mi to matouci a moc nemusim jmeno Adriana.(vsem Adrianan se omlouvam).Kdy bude dalsi kapca???

4 Xinsy Xinsy | Web | 7. září 2015 v 10:03 | Reagovat

[3]: Neboj, Áďa si dělal jenom legraci. Však on ještě přijde na jinačí kreace. :-D Jelikož mě zmohla nemoc, tak hodlám svůj čas věnovat hlavně psaní, tudíž žádné strachy, kapču se pokusím dopsat, co nejdřív! :-) Mockrát děkuji za komentík! ;-)

5 Moony Moony | 18. září 2015 v 18:32 | Reagovat

Wau.. Super povídky líbí se mi a tahle kapca asi nejvíc..;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama