Proč se mi nevracíš?

13. srpna 2015 v 22:21 | Xinsy |  Básničky

A tak tu máme další básničku. Přeji pěkné počtení. ;)



Záhony plné růží pomalu uvadají,
to ty jsi je sázela.
Moje naděje na tvůj návrat pořád upadají,
ty bys mi vždycky scházela.

Pořád se ale nevracíš,
nevidím tvůj smích.
Už mojí knížky stránky neobracíš,
vše mizí, jako na jaře sníh.

A ty jsi pryč,
pořád, tak daleko, tak odcizená...
dej mi ke tvé skrýši klíč!
Kam se poděla rada nabízená?

Je to dál, než náš svět,
už zapomínám, jak jsi mi to říkala.
Protože nešeptáš: "Nedrž se při zemi a leť!"
Tolik rad dobrých jsi mi dávala!

Všechno je ale pryč a já jsem už sama,
tak proč se pořád nevračíš?!
Chybí mi ta moudrá dáma,
zabijíš mě tím, že se mi odvracíš.

Už mě to čekání nebaví!
Tohle byla poslední slza!
Nechci být ten, kdo se samotou zadáví,
chci to být zase já, ta holka trochu drzá.

Pořád si ale šeptám do větru, proč se nevracíš...
Umřela jsi a nechala mě samotnou, já ti ale měla odpustit!
Teď po těch letech už vím, že ve mně víru neztrácíš...
Díváš se na mě ze shora a snažíš se mě vždy uchránit.

Stále si ale do větru šeptám, proč se mi nevracíš?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 14. srpna 2015 v 16:30 | Reagovat

To bylo opradvu nádherně napsaná básnička:3 Moc se mi líbí:)

2 Xinsy Xinsy | E-mail | Web | 14. srpna 2015 v 21:23 | Reagovat

[1]: Děkuji mnohokrát! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama